Jarmila Š. (*1934):
„Soustružnice z titulní strany Vlasty.“
Jarmila Š.
1934
Příběh Jarmily Š. ukazuje cestu z velmi chudých rodinných poměrů až na pozici členky celozávodního výboru KSČ a členky řady dalších organizací, např. Svazu žen nebo Červeného kříže. V patnácti letech Jarmila odešla za prací do Prahy, na studia totiž nebyly peníze. V roce 1951 se přihlásila na výzvu vlády „Administrativa do výroby“ a šla pracovat do továrny Buzuluk v Komárově jako soustružnice pístních kroužků. S podnikem Buzuluk byl následně spjat život celé její rodiny, Jarmila zde byla zaměstnána až do odchodu do důchodu. Hovoří o skromných bytových podmínkách, kolektivním životě 60. až 80. let, společných rekreacích a brigádách. Reflektuje také zklamání z politického vývoje v roce 1968 nebo ze změny v roce 1989.
soustružnice
administrativa do výroby
kolektivní život 50. až 70. let
dvojí směna
Úkoly a projekty
Vyberte jeden z úkolů, který se vztahuje k životu paní Jarmily, nástupu žen do zaměstnání v 50. letech a společenské roli žen v éře budování socialismu (Budování lepších zítřků a Musíme jít příkladem).
Třetí úkol (Zklamání z demokracie) umožňuje debatovat nad vnímáním komunistického režimu optikou prostého člověka a přispět tak k porozumění, proč řada lidí vnímá komunistickou minulost pouze pozitivně.
Pracovní list:
Budování lepších zítřků
Typ úloh: debatovat o tom, v jakých oborech začaly ženy pracovat v 50. letech, a co znamenala akce Administrativa do výroby
Délka: 25 minut
Pracovní list:
Musíme jít příkladem
Typ úloh: na základě kapitoly 4. příběhu debatovat o tom, co přinesl komunistický režim konkrétně paní Jarmile Š.
Délka: 15 minut
Pracovní list:
Zklamání z demokracie
Typ úloh: na základě kap. 3. a 5. příběhu debatovat tom, jak paní Jarmila vnímala rok 1968 a rok 1989
Délka: 20 minut
Metodický list pro vyučující
k pracovním listům
Tři dílčí na sobě nezávislé úkoly, které se vztahují vždy ke konkrétní kapitole příběhu.
Interaktivní kvízy k příběhu
Formou jednoduchých interaktivních kvízů si děti mohou ověřit, jak dávaly pozor při sledování příběhu Jarmily Š.
Povolání žen od války do začátku 60. let
Po roce 1946 se mnoho žen vrací na pozice, kde pracovaly před rokem 1938. V tomto roce byly všechny provdané ženy propuštěny z veřejných a státních služeb, například ze školství. Protože se hospodářství začalo orientovat na těžký průmysl, vytvářely se pro ženy nové pozice. S tím byly spojené i náborové akce žen do průmyslu.
Průmysl
Nábor žen do průmyslu probíhal hlavně po válce a na konci 50. let (1957–59).
Ženy masivně nastupují do typicky mužských zaměstnání (ženy topičky lokomotiv, jeřábnice, slévačky, svářečky, na traktoru, u soustruhu), dále do textilního a výrobního průmyslu (textilní průmysl, strojírenství, ve Škodovce tvořily třetinu zaměstnanců ženy).
Služby představovaly nejpodřadnější obor, patřily sem např. prádelny.
Zemědělství
Naprostý nedostatek pracovních sil v zemědělství vedl ke spontánnímu zakládání družstev, která měla na vesnici svou tradici. Svobodně vznikající družstevnictví ale po roce 1949 vystřídala násilná kolektivizace. Současně s tím došlo k vystěhování takzvaných “vesnických boháčů” z jejich hospodářství, což zcela proměnilo český venkov.
V letech 1945 až 1960 odešlo ze zemědělství a tedy i venkova celkem na tři sta tisíc lidí. Děti z rodin družstevníků měly omezený přístup na vyšší školy, aby se venkov dál nevylidňoval a družstvům nechyběl pracovní dorost.
Ženy pracovaly zejména v nekvalifikovaných oborech. Na pozicích agronomky nebo zootechničky tvořily pouze necelých 6 %.
Příběh na časové ose
Porovnejte životní milníky paní Jarmily Š.
s milníky dějin každodennosti i s okamžiky politických dějin.
Slovník pojmů
Železárny v Komárově (cca 30 km od Prahy, na Berounsku), jsou jedny z nejstarších na našem území. Od roku 1949 nesou název Buzuluk a firma je známá především výrobou pístních kroužků do nejrůznějších motorů. V 50. letech vzorový podnik se spoustou mladých lidí, kteří překonávali pracovní rekordy.
Československý svaz žen existoval v letech 1950–1990. Zejména v 70. letech byl masovou organizací s téměř milionem členek. Časopis Vlasta, který Svaz vydával, měl statisícový náklad. Členská základna Českého svazu žen, vzniklého v roce 1990, je dnes mnohem menší, ale stále se jedná o největší dobrovolnickou ženskou organizaci u nás.
Vznikl v roce 1863 jako mezinárodně působící organizace pomáhající obětem válek, o několik let později i v Čechách. V čele Československého červeného kříže (ČSČK) stála 20 let Alice Masaryková. V 50. a 60. letech byl ČSČK masovou organizací s několika miliony členů a členek. Dnes má Český červený kříž asi 15 tisíc členů a členek, pořádá kurzy první pomoci, věnuje se pečovatelské službě, organizuje rekondiční pobyty pro zdravotně postižené děti a poskytuje humanitární pomoc při katastrofách a mimořádných událostech. ČČK je členem Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce.
Míněn výbor Socialistického svazu mládeže, organizace sdružující mladé lidi v podnicích a na školách.
Fungoval ve všech větších podnicích a zařízeních, školách atd. a byl i součástí vedení podniků.
Termín spojený s obdobím tzv. normalizace začátku 70. let, kdy členové a členky KSČ (bylo jich víc jak 1,5 milionu) byli zváni před tzv. prověrkové komise, které zjišťovaly postoj jednotlivců k novému vedení KSČ a státu. Většinou jim byla kladena otázka, zda souhlasí se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, která přijela „zachránit“ socialismus. Zhruba třetina členů a členek byla ze strany vyškrtnuta nebo sama vystoupila. V některých podnicích se prověrky týkaly i lidí, kteří nebyli součástí KSČ, zejména zaměstnaných ve vyšších funkcích. Zpětně se tento termín používá i pro vylučování studentů a studentek z vysokých škol počátkem 50. let.
