Osobní život v socialistickém Československu se často značně odlišoval od politické reality hlásané komunistickým režimem. Na jedné straně zaznamenáváme brutální pošlapávání lidských práv a paralelně společenské, z dnešního pohledu až liberální změny.
Vzdělání a výchova v době socialismu
Komunistický převrat změnil rovněž systém výchovy a vzdělávání. Krátce po převratu byli ze škol vyloučeni studující a vyučující, kteří vyjádřili nesouhlas s politikou komunistické strany. Následovala transformace vzdělávání podle sovětského vzoru. Soukromé a církevní vzdělávací instituce byly uzavřeny.
Jesle a mateřské školky:
Původně měly být i týdenní
- Výchovu dětí předškolního věku měl převzít stát prostřednictvím svých zařízení - jeslí a mateřských škol. Tento plán navazoval na záměr převzetí domácích prací podniky služeb (viz Každodennost/domácnost). Počítal rovněž se zapojením žen do průmyslové výroby, která trpěla nedostatkem pracovních sil. Proto vznikaly kromě denních rovněž týdenní jesle a mateřské školy, ve kterých byly děti celý týden od pondělí do pátku. Jesle přijímaly děti od šesti měsíců do tří let, mateřské školy od tří do pěti let.
-
Během 50. let se ukázalo, že rodiny se nechtějí vzdát péče o děti předškolního věku. Týdenní jesle a mateřské školy proto postupně zanikaly a přetrvaly pouze ty, které poskytovaly denní péči. Zpočátku se potýkaly s nedostatkem kvalifikovaného personálu; situace se začala měnit k lepšímu spolu s tím, jak se rozšiřovaly možnosti zdravotnického a pedagogického vzdělávání.
-
Na venkově byla v době sezónních prací zřizována obdoba jeslí a školek, tzv. žňové útulky. Jesle a školy v průmyslových regionech neměly dostatečnou kapacitu.
První školní den v nové MŠ, Havlíčkova ul., rok 1976 (nahoře)
MŠ rok 1985 (dole)
Zdroj: Soukromý archiv
Délku školní docházky
i strukturu škol měnily reformy
- Školní docházka byla povinná pro všechny děti od 6 let. Její délka se v průběhu let měnila v závislosti na školských reformách.
rok reformy |
délka školní docházky |
příklady dalších změn |
1948 |
9 let |
|
1953 |
8 let |
zavedena jedenáctiletá střední škola, její tři poslední ročníky nahradily gymnázia |
1960 |
9 let |
zrušena gymnázia; zavedena Střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ), částečně navazovala na zrušená gymnázia |
1978 |
10 let |
|
1984 |
9 let |
- V roce 1948 byl přijatý zákon o jednotné škole, který stanovil délku povinné školní docházky na devět let.
-
Další reforma následovala v roce 1953 a její vzorem se stal sovětský vzdělávací systém. Reforma zavedla povinnou osmiletou školní docházku a jedenáctiletou střední školu, její tři poslední ročníky nahradily gymnázia. V roce 1960 byla další reformou znovu prodloužena povinná školní docházka na devět let. Nová reforma zcela zrušila gymnázia a zavedla nový typ střední školy - Střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ), který na zrušená gymnázia částečně navazoval.
-
Gymnázia byla obnovena až v roce 1968.
-
Další reformy následovaly v letech 1978 a 1984. První z nich zavedla desetiletou povinnou školní docházku, která přetrvala až do roku 2005.
-
Školská reforma z roku 1978 zavedla rovněž střední odborná učiliště, kde se mohla skládat i maturita. Vysoké školy poskytovaly odborné vzdělání v humanitních, přírodovědných, technických a uměleckých oborech. Po roce 1948 byly podřízeny státnímu dohledu. Reforma z roku 1984 zavedla nový typ školské instituce - školy pro mládež vyžadující zvláštní péči.
V období socialismu se výrazně zvýšila vzdělanost žen.
Zdroj: soukromý archiv
Zdroj: soukromý archiv
V jakých oborech pracovaly vysokoškolačky
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
Porovnání vzdělanostní struktury mužů a žen
v období 1950-1980
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
Vývoj počtu vysokoškolsky vzdělaných
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
Rekonstrukce školní třídy sedmdesátých let
Zdroj: Retro muzeum Praha
První školní den v ZDŠ na náměstí Svornosti v Brně, rok 1976
Zdroj: ČTK / Pavlíček Radko
Školy pro dospělé
měly vychovat novou inteligenci
- Vzdělávací systém poskytoval vzdělání nejen dětem, ale také dospělým, kteří z různých důvodů nemohli absolvovat vzdělání v dětském či mládežnickém věku.
- První školy pro pracující (tzv. dělnické přípravky) vznikly již v 50. letech 20. století krátce po komunistickém převratu. Komunistická strana si tímto způsobem chtěla vychovat tzv. novou inteligenci, která by s ní sympatizovala a podporovala ji. Studující museli během jednoho roku intenzivního studia zvládnout přípravu k maturitě.
- Někteří pokračovali ve studiu na vysokých školách. Školy pro pracující se později transformovaly v tzv. studium při zaměstnání. Studenti a studentky zasedali do školních lavic v pozdním odpoledni a večer, odtud také pojmenování večerní školy. Studium na večerních školách přibližuje filmová komedie Marečku, podejte mi pero.
Ve škole i po škole
Družiny pro volný čas ve škole
- Součástí škol byly už od přelomu 40. a 50. let školní družiny, volnočasová zařízení, která přebírala péči o žáky zaměstnaných rodičů před započetím a po skončení školní výuky. Organizovaly volný čas dětí formou her, sportu, různých kroužků, návštěv kulturních památek, divadel nebo výletů. Část času byla věnována přípravě na výuku.
Státem dotované školní stravování
- Po roce 1948 školy zaváděly společné stravování ve školních jídelnách a na vysokých školách v menzách. Stravování dotoval stát. Kuchyně jídelen vařily ve velkých objemech a podle státních norem pro společné stravování. Kvalita jídel v jednotlivých jídelnách se však lišila případ od případu.
Koleje, ubytovny a internáty pro přespolní studující
- Stát poskytoval ubytování v internátech a na kolejích, těm, kteří dojížděli do středních a vysokých škol z větší vzdálenosti. Ubytování také dotoval stát. Kvalita ubytovacích zařízení kolísala, internáty a koleje byly často umístěny v nevyhovujících budovách (stáří, vybavení, kapacita). Situace se začala částečně měnit až v 70. a 80. letech 20. století.
Levná pracovní síla na brigádách
- Nedílnou součástí školního života na všech stupních škol byly brigády. Žákyně a žáci základních škol a studující středních škol sloužili jako levná pracovní síla zejména v zemědělství při sezónních pracích (sklizeň chmele, brambor, odstraňování kamenů z polí), méně v průmyslu, v lesnictví (vysazování nových stromků) nebo při úklidu veřejných prostranství, např. parků. Na venkově sbírali v masovém měřítku léčivé byliny. S výjimkou chmelových brigád, sobot a nedělí pracovali pouze za stravu bez nároku na odměnu.
chmelová brigáda rok 1983
Zdroj: ČTK
brigáda Střední zdravotní školy z Brna
při sklizni brambor na Státním statku v Polné.
zdroj: ČTK / Bican Emil