Každodennost v době socialismu
Každodennost je rozvrženost času a rytmu, v němž se odvíjí naše osobní historie. Jedná se o opakující se činnosti, zvyky a povinnosti všedního dne. Patří sem nejen všednost, ale také svátky, slavnosti a výjimečné události, které se zpravidla opakují v průběhu času. Všední den je vždy naplněný životem, radostným i smutným, úspěšným i neúspěšným, prostě obyčejným. Do dějin všedního dne patří na naší platformě bydlení, domácnost, oblékání a volný čas.
Jak se bydlelo v době socialismu
Bydlení představovalo jeden z největších dobových sociálních problémů. K dispozici bylo málo bytů nízké kvality. Nezřídka žily v jednom bytě nedobrovolně dvě nebo dokonce více generací jedné rodiny.
nedostatek bytů
pořadníky
panelová sídliště
osvobozená domácnost
chaty
Bydlení
Komu patřily byty?
-
Po komunistickém převratu přešla naprostá většina domů a bytů soukromníků do vlastnictví státu, byla tedy zestátněna. Předchozí majitelé a majitelky mohli byty užívat, pronajímat si je, ale již je nevlastnili. Část bytů zůstala bytovým družstvům. Další kategorií bydlení byly rodinné domy v osobním vlastnictví.
Více generací pod jednou střechou
- Bytů byl nedostatek. Během druhé světové války byla část bytů zničena v bojích nebo při bombardování a nové se téměř nestavěly. Po válce se pak intenzivně začalo s výstavbou hlavně v preferovaných průmyslových centrech, například v Ostravě. Situace byla problematická zejména v Praze, kde ještě na počátku 60. let vznikalo méně nových bytů než v ostatních krajích. V důsledku toho novomanželé často žili po svatbě v jedné domácnosti s rodiči či prarodiči a teprve později získali vlastní byt.
Na byty se „stály fronty“
- Nových bytů ale bylo méně než lidí či rodin, které potřebovaly a chtěly bydlet. Získat byt proto nebylo snadné.
- Státní byty přidělovaly národní výbory podle pořadníků. Do těchto seznamů se zapisovali zájemci a zájemkyně o byt a pak čekali, až na ně přijde řada. Přednost dostávali vybraní žadatelé a žadatelky, kteří pracovali např. u policie, v armádě, nebo funkcionáři a funkcionářky KSČ apod. Rychlost vyřízení žádosti se odvíjela také od místa, kde byla podaná. Nejdéle se čekalo ve velkých městech; v Praze to mohlo trvat i řadu let. Někteří lidé to urychlili tím, že se odstěhovali za prací do místa, kde se nabízela práce i byt současně.
- Podnikové byty byly určeny pro zaměstnané podniků, kteří měli u zaměstnavatele podepsanou víceletou pracovní smlouvu. Největší boom výstavby podnikových bytů spadá do 70. let, stavět se ale začaly již v 50. letech. V rámci podnikové výstavby bylo postaveno na 80 000 bytů.
Přírůstek bytů v letech 1950-1985
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
Zdroj: Retro muezeum Praha
bydlení, podnikové byty
Anna K. (*1948)
audio (0,15 min.)
Zdroj: shutterstock.com a ČTK
Panelová sídliště - důležitý byl počet bytů,
nikoli kvalita bydlení
V první polovině 50. let se začaly stavět panelové domy. S výstavbou paneláků se začalo v průmyslových oblastech a během deseti let se rozšířila na celé území státu.
- První panelová sídliště vyrostla hlavně na okrajích měst. Sídliště poskytovala bydlení spoustě lidem, chyběla na nich ale takzvaná občanská vybavenost, tedy to, co je potřeba pro život - prodejny, jesle, školky, školy, dětská hřiště nebo parky. Někde nebyly dokonce ani chodníky, takže se lidé žijící na sídlišti v deštivých dnech brodili ke svým domům blátem. Pro stát bylo důležité postavit sídliště s mnoha byty, méně důležité už pro něj bylo to, jak se lidem na sídlišti bydlí.
-
Kvalita samotných bytů nebyla moc vysoká. Při výstavbě panelových domů se používaly nekvalitní materiály a komponenty. Typickým příkladem byly stěny z tenkých panelů, které nedokázaly dostatečně izolovat všudypřítomný hluk. Obyvatelé a obyvatelky bytů tak slyšeli, jak se vedle hádají nebo naklepávají řízky k obědu.
-
V 70. a 80. letech nastal největší boom výstavby panelových sídlišť. V panelových bytech dodnes žije třetina obyvatelstva České republiky.
Typická koupelna v panelovém domě v 70.–80. letech
Zdroj: ČTK
Obydlené byty podle velikosti
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
Obydlené byty podle vybavení
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování
bydlení, paneláky a nedostatek materiálů
Anna K. (*1948)
audio (cca 1 min.)
Osvobozená domácnost - v bytech se mělo jen bydlet
Ještě v polovině 60. let 20. století se uvažovalo o tom, že lidé doma postupně přestanou vykonávat některé práce, jako např. vaření nebo praní. Vzniklo družstvo Osvobozená domácnost, které původně mělo na zakázku uklízet, prát, spravovat prádlo, pečovat o děti a vařit ve veřejných jídelnách pro celé rodiny. Míst, která by poskytovala služby spojené s domácností, ale bylo málo a služby se nakonec omezily na praní a čištění. Do prádelen si lidé mohli přinést špinavé prádlo a odnést si ho čisté a vyžehlené.
Chaty a chalupy jako druhý domov
- Od 60. let 20. století se začalo rozmáhat tzv. druhé bydlení: chataření a chalupaření.
