Každodennost v době socialismu
Každodennost je rozvrženost času a rytmu, v němž se odvíjí naše osobní historie. Jedná se o opakující se činnosti, zvyky a povinnosti všedního dne. Patří sem nejen všednost, ale také svátky, slavnosti a výjimečné události, které se zpravidla opakují v průběhu času. Všední den je vždy naplněný životem, radostným i smutným, úspěšným i neúspěšným, prostě obyčejným. Do dějin všedního dne patří na naší platformě bydlení, domácnost, oblékání a volný čas.
Jak fungovala domácnost
v socialistickém Československu
Ještě v polovině 60. let 20. století se uvažovalo o tom, že lidé doma postupně přestanou vykonávat některé práce, jako např. vaření nebo praní. Tyto činnosti měly převzít veřejné instituce zřízené státem, to se však nikdy nestalo. Míst, která by poskytovala služby spojené s domácností, bylo málo a služby se nakonec omezily na praní a čištění.
dvojí směna
osvobozená domácnost
nakupování
praní
Kdo se staral o domácnost?
- Kvůli nedostatku bytů často obývalo společnou domácnost více generací; nejen rodiče s již dospělými dětmi a jejich rodinami, ale i s prarodiči.
- Protože domácí práce téměř bez výjimek vykonávaly ženy, hovoří se o tzv. dvojí směně nebo o dvojím zatížení žen. Po placené směně v práci čekala na ženy neplacená práce v domácnosti.
- Udržování domácností měly za ženy převzít veřejné služby. Dne 31. ledna 1948 zahájila ministryně Ludmila Jankovcová provoz první veřejné prádelny družstva Osvobozená domácnost v Praze – Holešovicích. Na Osvobozenou domácnost se měly postupně přenést i další domácí práce. Celý projekt se ovšem nakonec omezil pouze na prádelny a čistírny; naprostá většina prací spojená s domácnostmi zůstala i nadále na jejich obyvatelích a obyvatelkách.
Osvobozená domácnost Praha, žehlírna.
Za směnu se ve víceválcovém žehlícím stroji
vyžehlilo až 750 kg prádla, rok 1959
Zdroj: ČTK / Krejčí Bedřich
Osvobozená domácnost, prádelna ve Strašnicích, rok 1953
Zdroj: ČTK / Krejčí Bedřich
Družstvo Osvobozená domácnost Brno, rok 1950
Zdroj: ČTK / Bican Emil
Dobový text ČTK k fotografiím osvobozené domácnosti:
Celostátní družstva " Osvobozené domácnosti " vzaly na sebe úkol pomoci ženám s jejich prací v domácnosti. Je to zařízení Organizačních středisek Osvobozené domácnosti , ve kterých si může zaměstnaná žena před nástupem své práce odevzdat prádlo k vyprání, šaty k vyčištění nebo barvení, ale může zde též odevzdat objednávku na nákup potravin, obstarávání nejrůznějších věcí, předání obuvi a punčoch k opravě, objednávku na lístky do biografů, divadel nebo koncertů, sportovních podniků a pod. Mimo tyto služby, za které zaplatí ženy pouze 1 Kčs za obstarání, mohou si ženy objednat posluhovačku z uklízecí čety O.D., dívku na hlídání dětí a POD. Veškerá úhrada za tuto pomoc pracujícím ženám kryje režii zaměstnanců a obchodů, takže ve střediscích jsou zřízeny bufety, které zase svojí funkcí pomáhají pracující ženě v jejich starostech o přesnídávky a různá jídla. V organizačních střediscích odevzdá žena před nástupem do práce nádobí na polévku, omáčku nebo maso, zeleninu a pod. a po svém zaměstnání si již připravené jídlo vezme domů. Může však také obdržeti pouze polopřipravěná jídla, jako syrové karbanátky, obalené řízky, nebo řezy upečeného nebo uvařeného masa, dále uvařené brambory, které jdou velmi rychle na odbyt.
Jak se nakupovalo?
- První roky komunistické éry chodili lidé do obchodu s přídělovými lístky. Nakupování (nejen) potravin na příděl se zavedlo v září 1939 a přídělový systém přetrval až do roku 1953. Na zásobování potravinami i dalším zbožím se zejména v 50. a na počátku 60. let 20. století nedalo spolehnout. Ženy proto musely při vaření improvizovat podle toho, co bylo právě k dostání na pultech obchodů, v horším případě musely stát na nedostatkové zboží ve frontách.
- Fronty byly typickým průvodním jevem období socialismu. Čekalo se v nich na různé druhy zboží, kterého byl nedostatek. Ženy ve frontách ztrácely spoustu volného času.
zdroj: ČTK
Pramen, Jednota a první samoobsluha
- V roce 1948 vznikl národní podnik Pramen, který provozoval síť státních obchodů s potravinářským zbožím. Jeho konkurentem byla síť družstevního obchodu Bratrství, která za sebou měla tou dobou už dlouhou existenci. V roce 1952 se Pramen stal hlavním obchodním potravinářským řetězcem ve městech, venkov zásoboval potravinami reorganizovaný družstevní maloobchod pod názvem Jednota.
- 1. června 1955 byla v Husitské ulici v Praze na Žižkově otevřena první samoobslužná prodejna potravin v Československu. Do konce 50. let přibyly samoobsluhy s dalším sortimentem (drogerie, textil, papír, hračky, průmyslové zboží).
- Ženy, zejména v průmyslových podnicích, měly možnost objednat si potraviny přímo na pracovišti, kam jim byly posléze doručeny (tzv. nákup do tašky).
nakupování, Tuzex a porcovaný čaj
Marie C. (*1945)
audio (cca 1,5 min.)
zdroj: Retro muzeum Praha
Jak se pralo?
- Fyzicky i časově nejnáročnější domácí prací bylo praní. Částečnou úlevu přineslo zavedení prvních praček pro domácnost, které byly mechanické.
-
Městské ženy mohly využívat služeb Osvobozené domácnosti, ty však byly na venkově prakticky nedostupné. V rámci nové bytové výstavby byly v domech zřizovány společné prádelny vybavené mechanickými pračkami, sušárnami a mandly.
-
S nástupem automatických praček v 80. letech se praní postupně přesouvalo zpět do domácností. Automatické pračky se v Československu vyráběly ve dvou podnicích - Romo ve Fulneku a Tatramat v Popradě. Zahraniční výrobky se dostávaly k zákazníkům prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Tuzex.
zdroj: soukromý archiv a Retro muzeum Praha
