Každodennost v době socialismu

Každodennost je rozvrženost času a rytmu, v němž se odvíjí naše osobní historie. Jedná se o opakující se činnosti, zvyky a povinnosti všedního dne. Patří sem nejen všednost, ale také svátky, slavnosti a výjimečné události, které se zpravidla opakují v průběhu času. Všední den je vždy naplněný životem, radostným i smutným, úspěšným i neúspěšným, prostě obyčejným. Do dějin všedního dne patří na naší platformě bydlení, domácnost, oblékání a volný čas.

Co se nosilo za éry socialismu

Lidé nakupovali oblečení převážně v obchodech. Spolu se zrušením krejčovských živností prakticky zaniklo šití oblečení na míru a teprve postupem času se pomalu obnovovalo. Rozšířilo se šití oděvů v domácnostech, pro řadu žen představovalo oblíbenou volnočasovou aktivitu. V 60. letech začaly do Československa pronikat prvky západní módy (džíny, minisukně).

přídělový systém

Tuzex

šití

módní časopisy

minisukně

džíny

Trable s oblékáním

  • Lidé nestrádali nedostatkem ošacení, na trhu však nebyl k dispozici větší výběr módního zboží a oblečení vyšší kvality. Platí to zejména pro 50. léta. Ženy se proto věnovaly domácímu šití a pletení. Práci jim usnadňovala např. Střihová služba Vkus, která se specializovala na výrobu střihů šitých a pletených oděvů. Řada žen považovala ruční práce nejen za nutnost, ale také za hobby a náplň volného času.
     

  • Do roku 1953 existoval přídělový systém v zásobování textilem (látky, oděvy, prádlo, ručníky, povlečení) a obuví. Přídělové lístky na textilní zboží se nazývaly šatenky. Zboží na příděl se prodávalo za úředně stanovené ceny. V roce 1949 byla část textilního zboží a obuvi uvolněna pro trh. Typickým jevem této doby bylo přešívání starších oděvů.
     
  • V 50. letech byly oblíbené kurzy šití pořádané Svazem žen nebo závodními výbory Revolučního odborového hnutí (ROH). Organizace zakoupily šicí stroje, kurzy vedly zkušené švadleny, které nemohly po komunistickém převratu vykonávat krejčovskou živnost. Koncem 60. a v 70. letech se staly populárními pletací stroje, které si ženy půjčovaly domů.
     
  • Některé švadleny se nechtěly šití vzdát a šily dále doma (tzv. na černo) pro prověřený zákaznický okruh. Taková činnost byla riskantní, protože při prozrazení hrozil trest za nedovolené podnikání. Později existovala možnost šít doma legálně tzv. pod národním výborem, kde švadlena svou činnost ohlásila, vedla evidenci ušitých oděvů a odváděla státu určitý poplatek.


dětské pleny
Anna K. (*1948)

audio (cca 1 min.)


šití plesových šatů z Burdy, nedostatek látek
Marie C. (*1945)

audio (cca 1,5 min.)


Šicí a pletací stroj, publikace se střihy
zdroj: Výstava Očima žen, Muzeum ve Šlapanicích
a Retro muzeum Praha 

zdroj: Retro muzeum Praha a soukromý archiv

Zdroj: Výstava Očima žen, Muzeum ve Šlapanicích
a Retro muzeum Praha

Kde se nakupovalo

  • Textilní zboží a obuv prodávaly kromě malých prodejen rovněž obchodní domy (Dětský dům, Dům módy, Kotva, Máj, Družba), které nabízely širší sortiment. Někteří výrobci nabízeli své zboží ženám přímo v podnicích, kde pracovaly.
     
  • V roce 1967 byla v Praze v Železné ulici na Starém Městě otevřena výběrová prodejna dámských oděvů Femina. V následujících desetiletích vznikly další obdobné prodejny, např. Luxus, Klub odívání mladých. Nabízely malosériově vyráběné modely z domácích podniků i z dovozu. Tyto nákupní možnosti však mohli využívat pouze zákazníci a zákaznice v Praze a v dalších velkých městech. Venkov byl odkázaný buď na místní nabídku, nebo na dojíždění za nákupy.
    ​​​​​​​
  • Ti, kdo měli přístup k zahraničním měnám, mohli nakupovat rovněž v Tuzexu. Tuzex vznikl v roce 1957 (jeho předchůdcem byl Darex, založen 1949) jako podnik zahraničního obchodu se sítí prodejen (např. Praha, Brno, Karlovy Vary, Jihlava), v nichž bylo možné koupit zboží ze západních zemí za zahraniční měnu (např. americké dolary, německé marky) nebo speciální poukázky (bony). Prodejny Tuzexu nabízely široký sortiment zboží - oblečení, kosmetiku, elektroniku, automobily, potraviny.

Inspirace módními časopisy 

  • V roce 1949 začal vycházet časopis Žena a móda, který seznamoval čtenářky s dobovými módními trendy a obsahoval rovněž návody na ruční práce včetně střihů.
     
  • V 70. letech 20. století se stal velmi populárním německý ženský časopis Burda s výbornou střihovou přílohou, který se v Československu prodával ve specializovaných prodejnách, půjčoval se v knihovnách nebo jej bylo možné získat prostřednictvím příbuzných žijících v zahraničí.

Zdroj: Výstava Očima žen, Muzeum ve Šlapanicích

Boom syntetických vláken  

  • Od 60. let začal boom syntetických vláken (silon, polyester). Ze silonu se vyráběly punčochy a punčocháče, které se díky tomu masově rozšířily. Z látek se těšily značné oblibě tesil a krimplen (látka s reliéfním vzorem). Tesil se používal na dámské kostýmy, krimplen na dámské šaty.
     
  • Výhodou látek a oděvů ze syntetických vláken bylo jejich snadné praní a nemačkavost, nevýhodou neprodyšnost. Proto se výrobci začínají během 80. let částečně vracet k bavlněným a vlněným látkám a oděvům. Při výrobě prádla se začínají používat materiály s lycrou.

Zdroj: Archiv časopisu Vlasta
a Výstava Očima žen, Muzeum ve Šlapanicích

Minisukně a džíny jako symboly Západu

  • Symbolem dívčí a dámské módy 60. let se staly minisukně.
     
  • Mladá generace, která hledala vzory v západním životním stylu, nejraději oblékala džíny. Ty však byly dostupné pouze pro úzkou skupinu lidí. Džíny se dovážely v malém množství a byly k dostání pouze v prodejnách Tuzexu. Ti šťastnější si nechávali posílat nedostatkové zboží od příbuzných ze zahraničí. Oděvy z džínoviny se více rozšířily teprve v 80. letech 20. století, kdy je začaly šít některé domácí oděvní podniky. 


Jak dělala džínovinu

audio (cca X min.)


Prozkoumejte další témata

zaměstnanost žen
dvojí směna | povolání žen
odměňování mužů a žen

ženská hnutí
ženy v disentu
veřejná angažovanost žen

partnerství a rodina
sexualita | antikoncepce
potraty