Práce v éře socialismu

Spolu s nástupem do práce získaly ženy vlastní finanční prostředky a ekonomickou nezávislost, což nebylo do roku 1945 automatické. Součástí politického programu poválečného socialismu v Československu bylo zrovnoprávnění žen a mužů.

Povolání žen za socialismu

Po roce 1946 se mnoho žen vrací na pozice, kde pracovaly před rokem 1938. V tomto roce byly všechny provdané ženy propuštěny z veřejných a státních služeb, například ze školství. Protože se hospodářství začalo orientovat na těžký průmysl, vytvářely se pro ženy nové pozice.

ženy v zemědělství

ženy v průmyslu

vzdělanost žen

profese žen

Povolání žen od války do začátku 60. let

Ženy převládají mezi zaměstnanci ve zdravotnictví (60 %) a zemědělství (51 %).
Ženy měly nahradit muže v lehkém průmyslu.
Většina žen pracuje v textilním průmyslu.

Ženy v zemědělství a ve zdravotnictví
Zdroj: soukromý archiv

Podnik Milo v Olomouci
a první automatická linka
na výrobu toaletního mýdla, rok 1967
ČTK / Nesvadba František

Závod Vyškovan Lisovny nových hmot
Vrbno pod Pradědem, rok 1967
Zdroj: ČTK / Nesvadba František

Telegrafní ústředna ve Vyškově, rok 1971
ČTK / Nesvadba František

Zemědělství:

Již od období první republiky tvořily ženy více než polovinu všech pracovních sil v zemědělství.
Ti, kteří neměli vlastní pole a obvykle ani chalupu, sloužili až do konce druhé světové války u sedláků. Obecně se jim říkalo čeleď nebo čeládka; jednotlivcům se říkalo podle jejich pracovní náplně pacholek, čeledín, děvečka a podruh.
Po konci druhé světové války většina těchto námezdních pracovníků a pracovnic ze zemědělství odešla. Část do průmyslu, část do pohraničí, kde dostali pole a hospodářství po vystěhovaném německém obyvatelstvu.
Naprostý nedostatek pracovních sil v zemědělství vedl ke spontánnímu zakládání družstev, která měla na vesnici svou tradici. Svobodně vznikající družstevnictví ale po roce 1949 vystřídala násilná kolektivizace. Současně s tím došlo k vystěhování takzvaných „vesnických boháčů” z jejich hospodářství, což zcela proměnilo český venkov.
V letech 1945 až 1960 odešlo ze zemědělství a tedy i venkova celkem na tři sta tisíc lidí. Děti z rodin družstevníků měly omezený přístup na vyšší školy, aby se venkov dál nevylidňoval a družstvům nechyběl pracovní dorost.
Ženy pracovaly zejména v nekvalifikovaných oborech. Na pozicích agronomky nebo zootechničky tvořily pouze necelých 6 %.

Příběh Marie, kapitola 1.

Vývoj počtu pracujících žen v zemědělství
a průmyslu 1948–1991
Zdroj: Historická statistická ročenka ČSSR 1985, vlastní zpracování

zemědělství v 60.letech, Zdroj: soukromý archiv

Průmysl:

Nábor žen do průmyslu probíhal hlavně po válce a na konci 50. let (1957–59).
Ženy masivně nastupují do typicky mužských zaměstnání (ženy topičky lokomotiv, jeřábnice, slévačky, svářečky, na traktoru, u soustruhu), dále do textilního a výrobního průmyslu (textilní průmysl, strojírenství, ve Škodovce tvořily třetinu zaměstnanců ženy).
Služby představovaly nejpodřadnější obor, patřily sem např. prádelny.

Jarmila Š (nastoupila do Buzuluku)

příběh Marie dělnická přípravka

zdroj: ČTK

Povolání žen v 60. letech

Ženy si volily profese v oblasti učitelství, lékařství, zdravotnictví, obchodu, služeb a kancelářských prací.

Mezi profese, ve kterých měly ženy většinu, patřila učitelka v MŠ, zdravotní sestra, telegrafistka, telefonistka, prodavačka a pokladní, sekretářka, korespondentka, písařka, přadlena, tkadlena, šička prádla nebo kuchařka.
V roce 1962 tvořily ženy 65,5 % všech členů pedagogických sborů, v mateřských školách nepracoval ani jeden muž, v družinách školní mládeže pracovalo 99,3 % žen.

učitelský sbor v 60. letech
Zdroj: soukromý archiv

Došlo k nárůstu akademických pracovnic; oproti roku 1948 jich na této pozici pracovalo v roce 1965 o 700 % víc.
Po celou dobu šedesátých let se kvůli nedostatku pracovních sil v zemědělství musely zemědělských brigád účastnit i školy. Jednalo se o nejrůznější zemědělské práce, například jednocení cukrovky, její sklizeň, česání chmele nebo sbírání vyoraných brambor.