Spolu s nástupem do práce získaly ženy vlastní finanční prostředky a ekonomickou nezávislost, což nebylo do roku 1945 automatické. Součástí politického programu poválečného socialismu v Československu bylo zrovnoprávnění žen a mužů.
Povolání žen za socialismu
Po roce 1946 se mnoho žen vrací na pozice, kde pracovaly před rokem 1938. V tomto roce byly všechny provdané ženy propuštěny z veřejných a státních služeb, například ze školství. Protože se hospodářství začalo orientovat na těžký průmysl, vytvářely se pro ženy nové pozice.
Podnik Milo v Olomouci
a první automatická linka
na výrobu toaletního mýdla, rok 1967
ČTK / Nesvadba František
Závod Vyškovan Lisovny nových hmot
Vrbno pod Pradědem, rok 1967
Zdroj: ČTK / Nesvadba František
Telegrafní ústředna ve Vyškově, rok 1971
ČTK / Nesvadba František
Zemědělství:
- Již od období první republiky tvořily ženy více než polovinu všech pracovních sil v zemědělství.
- Ti, kteří neměli vlastní pole a obvykle ani chalupu, sloužili až do konce druhé světové války u sedláků. Obecně se jim říkalo čeleď nebo čeládka; jednotlivcům se říkalo podle jejich pracovní náplně pacholek, čeledín, děvečka a podruh.
- Po konci druhé světové války většina těchto námezdních pracovníků a pracovnic ze zemědělství odešla. Část do průmyslu, část do pohraničí, kde dostali pole a hospodářství po vystěhovaném německém obyvatelstvu.
- Naprostý nedostatek pracovních sil v zemědělství vedl ke spontánnímu zakládání družstev, která měla na vesnici svou tradici. Svobodně vznikající družstevnictví ale po roce 1949 vystřídala násilná kolektivizace. Současně s tím došlo k vystěhování takzvaných „vesnických boháčů” z jejich hospodářství, což zcela proměnilo český venkov.
- V letech 1945 až 1960 odešlo ze zemědělství a tedy i venkova celkem na tři sta tisíc lidí. Děti z rodin družstevníků měly omezený přístup na vyšší školy, aby se venkov dál nevylidňoval a družstvům nechyběl pracovní dorost.
- Ženy pracovaly zejména v nekvalifikovaných oborech. Na pozicích agronomky nebo zootechničky tvořily pouze necelých 6 %.
Průmysl:
-
Nábor žen do průmyslu probíhal hlavně po válce a na konci 50. let (1957–59).
-
Ženy masivně nastupují do typicky mužských zaměstnání (ženy topičky lokomotiv, jeřábnice, slévačky, svářečky, na traktoru, u soustruhu), dále do textilního a výrobního průmyslu (textilní průmysl, strojírenství, ve Škodovce tvořily třetinu zaměstnanců ženy).
-
Služby představovaly nejpodřadnější obor, patřily sem např. prádelny.
Povolání žen v 60. letech
Ženy si volily profese v oblasti učitelství, lékařství, zdravotnictví, obchodu, služeb a kancelářských prací.
- Mezi profese, ve kterých měly ženy většinu, patřila učitelka v MŠ, zdravotní sestra, telegrafistka, telefonistka, prodavačka a pokladní, sekretářka, korespondentka, písařka, přadlena, tkadlena, šička prádla nebo kuchařka.
- V roce 1962 tvořily ženy 65,5 % všech členů pedagogických sborů, v mateřských školách nepracoval ani jeden muž, v družinách školní mládeže pracovalo 99,3 % žen.
učitelský sbor v 60. letech
Zdroj: soukromý archiv
- Došlo k nárůstu akademických pracovnic; oproti roku 1948 jich na této pozici pracovalo v roce 1965 o 700 % víc.
-
Po celou dobu šedesátých let se kvůli nedostatku pracovních sil v zemědělství musely zemědělských brigád účastnit i školy. Jednalo se o nejrůznější zemědělské práce, například jednocení cukrovky, její sklizeň, česání chmele nebo sbírání vyoraných brambor.
Povolání žen v době normalizace
Více než dosažené vzdělání rozhoduje v této době politické přesvědčení. To platí v tomto období jak pro ženy, tak muže.
Vyhazov z práce řeší ženy často dalším těhotenstvím a odchodem na mateřskou dovolenou.