Veřejný život žen za socialismu
Možnosti veřejné angažovanosti občanů a občanek byly v socialistickém Československu s výjimkou druhé poloviny 60. let 20. století omezené. Všechny zájmové organizace podléhaly politice a dozoru komunistické strany. Přesto se prosadila řada důležitých požadavků v oblasti ženských práv a mnoho žen působilo aktivně v politice či veřejném prostoru.
Politická perzekuce žen
Mezi vybranou desítkou příběhů žen na této platformě není žádná politická vězeňkyně (jen manželka a také dcera politického vězně). To ale neznamená, že by ženy nebyly vězněné z politických důvodů, jen se o nich málo mluví.
politické vězeňkyně
politická perzekuce žen 50. a 60. let
vězeňská kultura
Politické vězeňkyně 50. a 60. let 20. století
-
Důvody pro zatčení žen byly nejrůznějšího druhu, podobně jako v případě mužů, například tvorba a distribuce ilegálního a protirežimního tisku, pomáhání lidem přes hranice, církevní aktivity, buržoazní původ, odmítnutí vstoupit do JZD, podezřelé kontakty se Západem apod.
-
Kromě lokálních regionálních vyšetřovacích vazeb byla nechvalně proslulá vyšetřovací vazba v Praze v Bartolomějské ulici, dále na Pankráci a v Ruzyni. Ženy byly vězněny také v tzv. pracovních útvarech (např. Kladno, Jilemnice, Varnsdorf) či věznicích na Slovensku (Želiezovce, Ilava), které se vyznačovaly těžkými pracemi na poli. Nejznámější věznicí pro odsouzené ženy v 50. letech 20. století byla věznice v Pardubicích.
-
Velkým zlomem se stala pro politické vězně a vězeňkyně až velká prezidentská amnestie v květnu 1960. Brány věznic tehdy opustilo přes 5600 politických vězňů a vězeňkyň, tedy 64 % z celkového počtu více než 8700 osob.
Dějiny vězeňské každodennosti
-
Složení vězeňské populace bylo velmi pestré. Politické vězeňkyně – kulačky, odbojářky, političky (komunistky, národní socialistky), řádové sestry, univerzitní profesorky či umělkyně sdílely vězeňské cely s ženami odsouzenými za kriminální činnost.
-
Vězněné ženy čelily brutálním výslechům a násilí, těžkým podmínkám vězení, nedostatečné zdravotní péči a hygieně.
-
V Pankrácké věznici byla improvizovaná porodnice. Pokud děti politických vězeňkyň přežily, nebylo výjimkou, že byly dány do adopce a kontakt s matkou byl zcela přerušen. Pokud děti nepřežily, byly pohřbené v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově.
-
Ženy se snažily krutým podmínkám vzdorovat nejrůznějšími způsoby solidarity. Podobně jako v mužských věznicích vznikla tzv. vězeňská univerzita, kde si ženy dávaly lekce cizích jazyků, literatury, historie, filosofie nebo dějin umění.
Skupina odsouzených žen, počátek 60. let (nahoře)
Ženy pracující v šicích dílnách, 50. léta (dole)
zdroj: Archiv Věznice Pardubice
