Zatímco v oficiální politice režimu bylo zastoupeno málo žen, hodně se jich angažovalo v českém undergroundu a disentu. V kontextu Československa bylo nejznámějším disidentským uskupením a nelegální politickou opozicí sdružení osob kolem zakládajícího dokumentu Charty 77.

• Ženy, které byly vězněné či pronásledované z politických důvodů (například nesměly vykonávat svou akademickou či uměleckou činnosti) za doby normalizace v 70. a 80. letech 20. století, byly aktivní zejména v disidentském hnutí či kolem Charty 77. Ne všechny ženy byly přímo signatářky Charty, ale aktivně se podílely na nejrůznějších činnostech disentu.
   

• V Chartě 77 se během třinácti let její existence vystřídalo celkem 38 mluvčích, z toho 11 žen. Kvóta žen tu tak dosáhla 29 %.
   

• Ženy přepisovaly tisíce stran rukopisů samizdatu a dokumentů Charty. Zakázané publikace často přenášely například v nákupních taškách nebo v dětských kočárcích. Tyto ženy dělaly mnoho „drobné práce“, bez níž by Charta 77 a další občanské aktivity včetně samizdatu nemohly existovat.
   

• V této souvislosti se u žen v disentu nemluví o tzv. dvojí směně, ale někdy až o trojím či čtverém břemenu, když se připočítá ještě zabezpečování činností pro Chartu 77 a zvládání tlaku a sledování Státní bezpečností.

Mluvčí Charty 77

• Pracovat v anonymitě bylo pro ženy lehčí než pro muže, kteří se svými aktivitami často spojovali potřebu veřejného uznání své práce. Ženy pracovaly opatrněji a nebezpečné situace zvládaly s neobyčejnou šikovností. Příkladem může být žena, která při policejní razii schovala důležité dokumenty Charty ve vaně pod namočené prádlo, jiná žena zase vyvedla z konceptu policistu, který se cpal do pokoje, poznámkou: „U nás se ale přezouváme“.

• Ženy dokázaly předvést scénu, že manžel leží s infarktem v posteli a nesmí být rušen, ve skutečnosti měl jen chřipku. Tím zabránily policii ve vstupu do bytu, kde právě v pokoji jiná chartistka opisovala listinu s novými signatáři Charty.

Anticharta
Hana D. (*1942)

audio (cca 1,5 min.)

• Mezi nejznámější disidentky a politické vězeňkyně za doby normalizace patří socioložka a zakladatelka gender studies a katedry sociální práce Jiřina Šiklová (1935–2021), spisovatelka a scénáristka Eva Kantůrková (*1930), psycholožka a politička Dana Němcová (*1934), psycholožka a překladatelka Jarmila Bělíková (1948–2010), politička, právnička, bývalá veřejná ochránkyně práv a mluvčí Charty 77 Anna Šabatová (*1951), spisovatelka, novinářka a scénáristka Otta Bednářová (*1927), ekonomka Drahomíra Šinoglová (*1951), básnířka, spisovatelka a právnička Lenka Marečková (*1963), právnička a politička Hana Marvanová (*1962) či politička a podnikatelka Jana Petrová (*1966).